Mělkovodní rostliny

IV. Mělkovodní rostliny

   V přírodě vždy platí, že přechodové části mezi dvěma biotopy jsou druhově nejbohatší.  Je jedno zda jde o hranici mezi volnou loukou a řízeně obdělávaným polem, o kraj lesa nebo rozhraní mezi vodou a břehem. Většina vodních rostlin obývá právě zónu mělké vody s přechodem do břehu, která se dá určit vodním sloupcem 0 až 25 - 30cm. Nízký vodní sloupec nabízí nejrozmanitější podmínky pro různé druhy už jen tím, že v průběhu dne dochází k rychlému prohřívání stanoviště a vůbec ke změnám teploty v rámci denního cyklu (noc - ráno - poledne - podvečer). Také kolísá výška vodního sloupce, kdy během období podzim-jaro obvykle dosahuje hladina toho dlouhodobého maxima 30cm díky mnoha srážkám (nesmí to být ale zima typu 2013/2014), naopak v letních měsících bývají místa této zóny úplně na suchu. Což samozřejmě nevadí, protože hlouběji od povrchu dna zůstává zemina dostatečně vlhká a příjem živin k rostlině je zajištěn.

   Rostliny této zóny jsou velcí bojovníci. Snesou více, než by člověk čekal. V takto mělké vodě dokonce můžete asi nejlépe pozorovat, jak se rostliny v zóně přesouvají s cílem najít si to nejvhodnědnější stanoviště pro svůj růst a další rozmnožování.
 

Blatouch bahenní (Caltha palustris)
Roste v Evropě na podmáčených stanovištích od nížin po hory. Je to vytrvalá vodní rostlina vyrůstající do výšky 30 až 50cm. Listy jsou jednoduché, řapíkaté. Čepele jsou okrouhlé, na bázi srdčitého tvaru. Kvete od dubna do června. Květy jsou leskle žluté. Blatouch je pylodárná rostlina, takže jeho květy přitahují velké množství hmyzu, zejména včel.
 

Kosatec žlutý (Iris pseudacorus)
Vyskytuje se na březích, ve vlhkých příkopech a v lužních lesích, v záplavových oblastech. Je to velmi odolná a vytrvalá rostlina vyrůstající z plazivého oddenku až do výše kolem 1m (průměr). Má světle zelené, mečovité a dvouřadě uspořádané listy. Dlouhý stonek má jen několik květů. Rostlina kvete od května do června, plodem je tobolka obsahující semena. Množí se pomocí oddenku nebo přenosem semen ptáky. Velmi efektivní je v kořenových čističkách. V případě požití oddenku následuje drobná otrava, která se projevuje žaludečními obtížemi a průjmy. Pozor tedy, aby si například s na kompost vyhozeným zbytkem nehrál váš zvědavý pes.
 

Modráska srdčitá (Pontederia cordata)
Překrásná vodní rostlina, opravdová perla jezírka, která si zaslouží pozornost. Jde o rostlinu původem ze Severní Ameriky, dorůstá výšky kolem 70cm. Vytváří efektní srdčité listy na dlouhém řapíku a kvete výraznými modrými květy. V ČR se jí daří nejlépe v teplých částech země. Pro její úspěšné přezimování je nutné, aby od podzimu do jara byla ve vodě a netrávila zimu na odkrytém břehu.
 

Orobinec nejmenší (Typha minima)
Tento miniaturní (přibližně 30cm až 1m vysoký) orobinec s drobnou hnědou palicí, je dnes ve volné přírodě nedostupný. Je považován za vyhynulý. Poslední volný výskyt v ČR se datuje 100 let zpět. Pamětníky asi najdeme, ale nejsem si jist, zda si přímo vzpomenou na toto. Najdeme ho dnes v Alpách, kde roste na březích horských řek, kde tvoří startovací (pionýrskou) vegetaci. V jezírku se dá pěstovat dobře, zvlášť při dobrém živném prostředí. Je ale dobré mu věnovat péči s ohledem na jeho nároky.
 

Pomněnka bahenní (Myosotis palustris)
Vyskytuje se na březích tekoucích i stojatých vod nebo na jiných vlhkých lokalitách, jako jsou podmáčené louky, příkopy kolem cest, nivy řek. Tato rostlina dorůstá výšky 50-80 cm, její listy mají eliptický tvar, květy mají světle modrou barvu. Kvete od května do září.

Obr. zleva: blatouch, kosatec, modráska, mini-orobinec, pomněnka

Pryskyřník plamének (Ranunculus flammula)
V Evropě a v ČR velmi hojně se vyskytující vodní a vlhkomilná rostlina, která dorůstá výšky 10 až 50cm. Kvete typickými drobnými žlutými květy. Množí se pomocí oddenku. Pozor na jedovatost této rostliny. Důvodem je jeden druh alkaloidu, který rostlina obsahuje. Otrava se projevuje snížením krevního tlaku, což vede k mdlobám, rozostřenému vidění, pocitům celkové nevolnosti.
 

Puškvorec obecný (Acorus calamus)
V ČR vemi hojná vlhkomilná rostlina, která vytváří až monodominantní skupiny. Je velmi vytrvalá, rostoucí z plazivého oddenku do výšky od 50cm až do 1m. Květy jsou velmi drobné, uspořádané v palici do šroubovice. Kvete v červnu a červenci. Zajímavostí je použití puškvorce v lečitelství a to na žaludeční obtíže, depresivní stavy, na léčení ran a vůbec jako celkově povzbuzující prostředek. Vzpomenete si stejně jako já na mnoho pohádek, kde postava připravovala odvar z puškvorce... :-)
 

Sítina rozkladitá (Juncus effesus)
V ČR a v Evropě hojně se vyskytující vytrvalá rostlina sytě zelené barvy, která roste do výšky 30 až 120cm. Najdeme ji na vlhkých stanovištích, podmáčených loukách. Typická je její "duše" v podobě pěnové výplně dřeně válcové a bezlisté lodyhy.
 

Šmel okoličnatý (Butomus umbellatus)
V Evropě a v ČR hojně se vyskytující rostlina, která nejčastěji roste na březích vod. Má tenké střídavé dvouřadé listy o délce až 150cm. Květy jsou pravidelné, cyklické, na relativně dlouhých stopkách. Okvětní lístky jsou asi 10 až 15 mm dlouhé, vnitřní lístky jsou spíše nazelenalé, vnější pak bělavé, růžové až purpurové.
 

Vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata)
Typická stanoviště vachty jsou mokré louky, prameniště, vodní příkopy, okraje tůní, břehy rybníků a prosvětlené bažinné vrbové křoviny. Preferuje stanoviště na rašelinných půdách (kyselý substrát). Jde o 10 až 30 cm vysokou rostlinu, která se rozrůstá pomocí plazivého oddenku. Když se oddenek oddělí, tak z něj vyrůstá nová rostlina. Vachta je často pionýrským druhem, tedy jednou z prvních rostlin ve vodním biotopu. Kvete v květnu a červnu bílorůžovými, mírně otřásněnými, květy. V ČR je chráněna zákonem a jako mnoho vodních rostlin se její část (zde list) dá využívat v lidovém lečitelství.

Obr. zleva: pryskyřník, puškvorec, sítina, šmel, vachta

Vrbina penízková (Lysimachia nummularia)
Běžná v celé Evropě, v ČR je původním druhem, jinak velmi pěkná půdopokryvná rostlina, která se plazí kolem břehu. Dosahuje výšky jen 10cm. Kvete od května do června drobným žlutým květem.
 

Zblochan vodní (Glyceria maxima)
Jedná se o tzv. "vodní trávu". Jde o vlhkomilnou a mokřadní rostlinu, jejíž stébla dorůstají až 25 až 200cm. Má ploché listy a tvoří květy v podobě klásku. Ve volné přírodě se vyskytuje velmi hojně a tvoří často monodominatní porosty.
 

Žabník jitrocelový (Alisma plantago)
Žabník jitrocelový roste v rozsáhlých oblastech Evropy. V ČR se vyskytuje hojně od nížin do podhůří. Roste hlavně při březích vod, v různých zbahnělých a zavodněných příkopech a často též na obnažených dnech. Dorůstá výšky 20 až 100 cm, tvoří květenství (latu) s drobnými kvítky.

Obr. zleva: vrbina, zblochan, žabník

 A to je vše. Jsme opět na konci představení sekce mělkovodních rostlin. Snad i tento stručný přehled zaujal a pomohl v orientaci mezi rostlinami a jejich nároky a pomůže Vám při plánování zahradního vodního biotopu. Více najdete v odborné literatuře, která se věnuje vodním rostlinám.

   V posledním článku  této série se budeme věnovat trvalkám na vlhký břeh, tedy roslinám, které dotváří vzhled jezírka a "spojují" vodní prvek s okolím. Aby bylo oko maximálně potěšeno, tak je rozdělíme na ty, které kvetou na jaře a ty, které svůj květ ukazují světu v létě.

                                                                    Za tým AGAU CZ
                                                                  Tomáš Lipert - Admin