Rostliny středně hluboké vody

III. Rostliny středně hluboké vody
 

   Jako středně hluboká voda je v praxi označována zóna přechodu mezi hlubokým pásmem vodního biotopu a jeho mělkou částí, která následně tvoří břeh. Můžeme s klidem hovořit o tzv. přípobřežní zóně. Často je jako hodnota výšky vodního sloupce v této části vodního prvku udávána hloubka 25 až 50 cm. I pro tuto zónu lze najít vhodné druhy vodních rostlin. Nejdříve zmíním, že najdeme spoustu druhů leknínů, které se pěstují právě v této hloubce. Nechme lekníny stranou, neboť jim byl prostor věnován v předchozím článku. Více zde.

   Pokud se ale zaměříme na "běžnější" vodní rostliny této zóny, zejména ty, které lze úspěšně pěstovat v zahradním jezírku v naší domovině, množit je a těšit se z jejich přítomnosti, tak pro středně hlubokou zónu je typickým zástupcem především prustka obecná (Hippuris vulgaris), máta vodní (Mentha aquatica), rostliny rodu Typha (orobince) a Scirpus (skřípince), zevar vzpřímený (Sparganium erectum). Velmi krásné rostliny jsou šípatky (Sagittaria). Těm když se daří, tak dokáží vytvořit silné  a majestátné rostliny a neznám moc lidí, kteří by jim nevěnovali pohled.

   Věřím, že čtenáře tohoto článku zaujme jedna krátká, ale zásadní informace. Ve výše jmenovaných rostlinách najdeme hned tři, které se označují jako "čistící rostliny". Jejich význam je obrovský. Jde o rostliny, které dokáží odbourávat škodlivé látky v jezírku a odebírat je z vody. Díky tomu pomáhají udržovat "na živu" vodní biotop jako takový. Stručně a jasně: dokáží velmi mocně strážit kvalitu vody v daném prostředí. Jde o orobince, skřípince a zevary. Tyto rostliny se používají v tzv. kořenových čističkách, kde nejčastěji čistí odpadní vody z domácnosti (z dřezů koupelny a kuchyně), ale i ty odpadní vody méně příjemné (fekálie z WC). Princip kořenové čističky v podobě několika kaskád bažinných ploch, kam může voda vtéci, chvilku pobýt a následně se dalším pohybem vody odplavit (deštěm, potůčkem) je vysoce efektivní kdekoliv a najdeme ho v praxi v rámci součástí výstavby rodinných domků, jako klíčová řešení u velkých přírodních koupacích bazénů a věřejných plováren (více v zahraničí než v ČR). Kořenové čističky jsou velké téma a zaslouží si samostatný přístup. Jednoduše a stručně, rostliny s "čistící" funkcní by neměly chybět v žádném vodním biotopu. Rychle zpět k rostlinám, které se hodí do zóny středně hluboké vody. Tady jsou ty významné.

Prustka obecná (Hippuris vulgaris)

   Typický zástupce, ideální rostlina pro každé jezírko, tůňku, břeh potoka. Jde o vytrvalou, v ČR přezimující vodní a bažinatou rostlinu, která roste pomocí kořenových oddenků. Nad hladinu vyráží své lodyhy, které jsou v běžných pomínkách české zahrady (a při klidné hladině vody) vzpřímené kolmo na hladinu a přibližně 20cm dlouhé. Vyjímkou nejsou lodyhy delší. Vytvářejí se buď díky perfektním podmínkám na stanovišti (jsou dlouhé kolmé) nebo díky tomu, že rostou v místě, kde je voda v pohybu (rostlina "bojuje" a pak vytváří delší splývavé lodyhy). Je velmi atraktivní, neboť z lodyh vyrůstají přesleny listů. Rostlina tvoří hustý - vzhledově krásný - porost. Ráda si na stanovišti drží to "své", takže není vhodné vzrostlý porost s prustkou míchat jinou rostlinou. Kvete velmi nepatrným drobným květem. Vyrůstá z hloubky 50cm, ale mnohem raději má vodní sloupec 30cm. Dokáže přerůst i do vlhkého břehu. Ne vždy ale na tomto břehu dobře přezimuje. Jako u mnoha dalších vodních rostlin je její výskyt ve volné přírodě chráněn.

Máta vodní (Mentha aquatica)

   Znají asi všichni. Někomu se okamžitě vybaví oblíbený drink, můj obraz jsou prázdniny u babičky, kdy jsem s bandaskou chodíval na borůvky, míjel potoky, studánky, podmáčené louky a lány máty. Je to vytrvalá rostlina s oddenkem, ze kterého vyrůstají jak podzemní výběžky, tak i dlouhé plazivé přízemní výběžky. Listy jsou hluboce zelené s výrazným žilkováním. Kvete od června do srpna a tvoří ružověfialový květ, který je složen z velkého množství kalichů. Nektar máty přitahuje obrovské množství hmyzu.

Obr. zleva - Hippuris vulgaris (porost a detail), Mentha aquatica (květ a rostoucí rostlina):
(foto AGAU CZ)

Orobinec širokolistý (Typha latifolia)

Velmi bujná a odolná rostlina. Porost orobinců je typický pro jakoukoliv vodní nádrž, jak na návsi, tak ve volné přírodě, nebo doma v zahradě. Výška rostliny je bez problémů 2m. Suchý "doutník" bývá prvkem ve váze kdejakého lidského obydlí. Kuřáci vědí, že v době začátků jejich zlozvyku se pár tahů z hořící suché palice zdravotně ne vždy vyplatilo :-). Listy orobinců jsou jednoduché, střídavé, na průřezu trojhranné nebo ploché, přisedlé, uspořádané do dvou řad. Čepele jsou celistvé, čárkovité se souběžnou žilnatinou. Květy jsou v květenstvích, hustých tlustých klasech složených z mnoha květů (zmiňované palice). Orobinec je klíčovou rostlinou pro přírodní jezírka a to jak okrasná, tak ta koupací. Schopnost "čištění vody" je u orobinců úžasná. Na druhou stranu orobinec rád tvoří monodominantní porost a až agresivně donutí ostatní rostliny k ústupu z jejich stanoviště. Jinak řečeno, bohatě osázené jezírko, které nebude občas zásahem člověka ochráněno od dominance orobinců vůči ostatním rostlinám, brzy podlehne a vzhledově poněkud "zchudne". Pozor na to. Velmi blízko této rostlině je orobinec úzkolistý (Typha angustifolia). Hlavní rozdíl je zejméne v tvaru listu. 

Orobinec stříbrošedý (Typha schuttleworthii)

Je dalším z rodiny orobinců. Vytváří ještě úžší listy (2-7mm) a palice je stříbrošedá. Výška 0,75 až 1,5m. Tento orobinec byl v České republice ještě nedávno udáván jako vyhynulý druh, ale v posledních letech byl jeho výskyt potvrzen. Najdeme ho mnohem častěji v jihovýchodní Evropě. Tomu odpovídá i nárok na stanoviště.

Orobinec nejmenší (Typha minima)

Tento miniaturní , přibližně 30cm až 1m vysoký orobinec s drobnou hnědou palicí, je dnes ve volné přírodě nedostupný. Je považován za vyhynulý. Poslední volný výskyt v ČR se datuje 100 let zpět. Pamětníky asi najdeme, ale nejsem si jist, zda si přímo vzpomenou na toto. Najdeme ho dnes v Alpách, kde roste na březích horských řek, kde tvoří startovací vegetaci. V jezírku se dá pěstovat dobře, zvlášť při dobrém živném prostředí. Je ale dobré mu věnovat péči s ohledem na jeho nároky.

Obr. zleva - Typha latifolia, Typha laxmani, Typha schuttleworthii, Typha minima:
(foto AGAU CZ)

Skřípinec Tabernaemontanův, pruhovaný (Scirpus tabernaemontani - zebrinus)

Jde o nejdekorativnější kultivar skřípince. Dorůstá do výšky přibližně 50 až 70cm. Listy zdobí bílé a zelené proužky. V ČR se běžně vyskytuje. Tvoří ucelené porosty, které tvoří ohniska a "objem". Mimo estetickou funkci je tento skřípinec dalším z bojovníků z řad "čističů" vody. Zároveň tvoří úkryty a oázu klidu pro mnoho dalších obyvatel vašeho jezírka, ať už jde o vážky, které na listech skřípince často poprvé rozevřou svá křídla nebo o potěr ryb, který se pod hladinou rád ukrývá v trsech této rostliny.

Šípatka širokolistá (Sagittaria latifolia)

Atraktivní rostlina o výšce 50 až 120cm, která roste v hloubce 50 až 10cm. V ČR je nepůvodní, ale její výskyt byl u nás zaznamenán. V zahradním jezírku je nádhernou dominantou.  Listy rostou uspořádaně v přízemní růžici, jsou dlouze řapíkaté s výrazně střelovitou čepelí. Květy jsou uspořádány do květenství, jedná se o vrcholový hrozen až latu uspořádanou do přeslenů. Pro svůj zdárný růst vyžaduje velké množství živin. Praxe ukazuje, že největší krásu tyto rostliny ukazují častěji v rybníčkách  a tůních, kde mají klid, než v koupacím jezírku. Listy jsou náchylné na poničení, takže takový skotačící labrador nebo děti nahánějící vážku do síťky dokáží nadělat v porostu šípatek doslova paseku. To ale neznamená nemít šípatky, nemít psy a odhánět děti od poznání. Stačí, když se pro šípatku zvolí to nejideálnější stanoviště.

Zevar vzpřímený (Sparganium erectum)

Velmi rozšířená o vytrvalá bažinná a vodní rostlina kořenící v zemi. Roste v hloubce 30 cm. Dosahuje výšky až 50cm. Listy má jednoduché, střídavě přisedlé a uspořádané do dvou řad. Květy má ve složených květenstvích, hustých kulovitých hlávkách. Zevary rostou po celé Evropě, v ČR je jejich výskyt naprosto běžný. Jde o dalšího člena rodiny "čističů" vody. Ideální rostlina do přípobřežní zóny okrasného, ale i koupacího jezírka, vynikne i na břehu potůčku.

Obr. zleva - Scirpus zebrinus, Sagittaria japonica, Sagittaria latifolia, Sparganium erectum:
(foto AGAU CZ)

Tak to je z mé strany vše. Konec do sondy rostlin, které jsou vhodné do středně hluboké zóny, tedy vodního sloupce 25 až 50cm. V dalším článku se zaměříme na oblast mělké vody.

                                                                Za tým AGAU CZ - Tomáš Lipert, Admin